Takto lze docela přesně vyložit rozsudek Evropského soudu ve Štrasburku. Rozhodnutí norské oficiální instituce Barnevernet, která loupí pro přirozeným způsobem vymírající severské árijce generaci slovanských dětí, a ukradla české matce dva bratry, dostalo konečně ten nejvyšší štempl.
Norimberské zákony překonány. Teď platí Štrasburské…
A jestliže Štrasburk požehnáním loupeže dětí v lecčems dohnal i předčil rasistické Norimberské zákony, tak norská quasisociálka Barnevernet dohnala i předehnala nacistický Lebensborn. Vše za ticha veškerých našich politických špiček, veřejně činných osob, neziskových organizací všech typů dobra pro současnou generaci českých podlidí.
Mamince vlčici Evě Michalákové po více než 10 let zarputile bojující o své děti se nejvyšší juristické autority IV. Říše vysmály do očí. Nejen jí. Taky všem Čechům, Polákům, Slovákům, Rusům a dalším slovanským národům, jimž ropní (a plynoví! – na to dnes nezapomínejme!!!) magnáti morálně zhola zdegenerované skandinávské společnosti úspěšně zabavují „vhodné“ potomky k poněmčení. Konečný verdikt ve prospěch oslovských obchodníků s dětským masem, že sice nebylo dokázáno protiprávní jednání matky Michalákové, ale podezření(!) byla natolik závažná(!), je popliváním všech forem lidské jurisdikce.
Únosy a kuplířství: Evropské hodnoty slaví už 87 let
Nacistický Lebensborn (ustavený Himmlerem v r. 1935) měl ve III. Říši zajistit nový lidský potenciál tím, že rasově nejčistší muži (prioritně příslušníci SS) měli ve dnech volna mezi boji a únosy oplodňovat vhodné ženy bez ohledu na jejich počet, stav či závazky. Narozené potomstvo pak bylo předurčeno ke kolonizaci získaného „životního prostoru“ na východě Evropy.
Nacistický Barnevernet usnadňuje norským ženám tu strašnou fušku nikoli snad s děláním, ale spíše rozením dětí, zajišťuje vhodným párům již hotové, rasově odpovídajícím způsobem vypadající lidičky. Norské dámy tak mohou podržet své vysportované postavičky i s pomocí plastické chirurgie do kmetského věku a po ovdovění od svých přepracovaných manželů si opatřit další exotické (nejlépe pak tmavší) zvířátko se dvěma nohama, rukama, jednou hlavou a …., nechť si každý dosadí po svém.
Poněmčit je, když…
A proč v norských zločinných, ale právě v posledních dnech legalizovaných aktivitách je používán termín „poněmčení“? Inu proto, že v Norimberském zákoně č. 1 se píše, že občanem Říše (a dnes už je jedno, jestli zaniklé Třetí nebo ustavující se Čtvrté) se může stát jen Němec nebo člověk s „příbuznou krví“.
Že mají Norové „příbuzné krve“ dostatek, koneckonců dokázali v průběhu prvního pokusu o Novou Evropu. Do roku 1945 zásobovali prostřednictvím 5. divize Waffen SS Wiking, Norge SS, Freiwilligen legion Norwegen Třetí říši 50 000 vycvičených slovanobijců. Kariéru předků dnešních ozbrojených „nositelů hodnot“ typů vrahů legie Azov na Ukrajině, začali Norové v bojích v Jugoslávii. Skončili stejně neslavně, jako dnes končí jejich následovníci v norách mariupolského přístavu.
A ta přirovnání nejsou psána náhodně, nemají tvořit žádné oslí můstky. Prostě ty podobnosti nejsou náhodné. Právě v Norsku se totiž během II. Světové války narodilo z Himmlerova programu rasových nevěstinců nejvíce (víc než 10 000) dětí.
Slované žádná práva nemají! (Jen to těm západním nějak nedochází…)
Vrchní zaštiťovatel germánských živých zkumavek se přitom soudu nedočkal. Za projekt Lebensborn byli Norimberským soudním tribunálem aspoň obviněni tři hlavní vykonavatelé. Vedoucí organizace Max Sollmann, jeho zástupkyně Inge Viermetz a hlavní lékař Gregor Ebner. Všichni tři protagonisté rasistického kšeftu s dětským masem už tehdy odešli bez trestu. Za tisíce unesených dětí a tisíce plodů státního kuplířství. Ředitel maxibordelu, nejvyšší bordelmamá a vrchní desinfikátor byli prostě shledáni nevinnými!
Naše veřejnost byla posledním rokem ukolébávána novinářskými plky, že odvolání Evy Michalákové, jíž zločinně státní fašistický režim ukradl syny Denise a Davida, je na dobré cestě. Prý Evropský soud ve Štrasburku už několikrát klepl Barnevernet přes prsty. Jen se jaksi „zapomnělo“ doplnit, že jen v případě, kdy se obchodníci s dětským masem utrhli ze řetězu natolik, že zabavili potomka rasově správným rodičům. Skandinávcům třeba.
Ale jde-li o Čechy? Nebo Rusy? Nebo Poláky? Pak se nestane nic, krádež Barnevernetu je „zlegitimizována“. A navrch – jak už to v zemi liberálních hodnot Norsku bývá – po ukradených dětech se „ztratí“ stopy. Intervenující politici z rasově nevhodných zemí jsou ignorováni nebo ti vytrvalejší, jako třeba polský konzul Slawomir Kowalski, jenž se angažoval v případech ukradených dětí, rovnou vyhoštěni, imunita – neimunita.
Tak co? Měla maminka Michaláková a její rodina navzdory faktům a rozhodnutím českých soudů vůbec šanci? A jakou ji mají naše děti a vnuci ve Čtvrté říši? S fialovou vládou…
Svatopluk Otava
Aliance národních sil 