Drahá Šárko, nevytýkám vám váš hněv, který jistě tryská z čisté duše, ale myslím, že dříve nežli vypustíte do veřejného prostoru kategorický názor, měla byste se seznámit s fakty.

Pokud tvrdíte, že Putin z ekonomického hlediska nic nedokázal, pak nevíte, že zatímco HDP vámi milované Ukrajiny činí na hlavu v 7666 USD (v paritě kupní síly, purchasing-power parity, PPP), zatímco HDP Česka byl 27 694 USD a Ruska 20 498 USD na jednoho obyvatele – a to navzdory tomu, že Rusko už celé roky čelí až extrémním ekonomickým sankcím ze strany Západu, zatímco Ukrajina se těší maximální pomoci. Přesto je Ukrajina podle kupní síly dlouhodobě nejchudší zemí Evropy (střídavě s Moldavskem). Ekonomika Ukrajiny je tak srovnatelná s nejchudšími státy Latinské Ameriky jako jsou Paraguay nebo Salvador.

V roce 2018 se Ukrajina oficiálně stala nejchudší zemí Evropy. Přitom ukrajinská ekonomika bývala druhou největší v rámci Sovětského svazu. Po jeho rozpadu bylo nastoleno tržní hospodářství, jehož nástup v podobě „šokové terapie“ byl velice bolestný: zemi postihla hyperinflace, mnoho podniků ukončilo výrobu, privatizace probíhaly mafiánským způsobem. Zkrátka nezávislost zaplacená ekonomickou a sociální katastrofou. A bude hůře, protože Ukrajina stupidní politikou svých ,,pomajdanových“ vůdců přichází o nesmírně výhodné dodávky ropy, plynu a dalších surovin z Ruska, jimiž Rusko udržovalo ukrajinskou ekonomiku nad vodou, a přimknutím se k Západu Ukrajina bude muset platit západní ceny za všechno, do jí Rusko dodávalo jen za zlomek světových cen.

Mimochodem, pouhých 53 ukrajinských oligarchů vlastní a ovládá přes polovinu veškerého bohatství Ukrajiny. Co se stalo vlastní příčinou znesváření Ukrajiny s Ruskem (nikoli však Ruska s Ukrajinou)? Přestože dnes je nám sugerováno, že Ukrajina v touze po demokracii se vzepřela autoritářskému režimu v Moskvě, skutečnou příčinou konfliktu byl obrovský dluh, který si Ukrajina vůči Rusku vytvořila.

Na přelomu let 2008/2009 eskaloval rusko-ukrajinský plynový konflikt poté, co ruský koncern Gazprom odmítl dodávat zemní plyn ukrajinskému Naftohazu, pokud ten nesplatí dluhy za předchozí dodávky. Výsledkem bylo třítýdenní přerušení dodávek plynu v lednu 2009, což postihlo nejen Ukrajinu, ale zčásti také střední a jihovýchodní Evropu. Za dodávky ruského plynu dlužil Naftohaz Ukrajiny v listopadu 2013 zhruba 1,3 miliardy dolarů. A to pomíjíme zamlčovanou skutečnost, že 40 – 50% plynu z celkového množství, jež Rusko dodávalo členským zemím EU, se na ukrajinském území ,,záhadně ztrácelo“, což pro ruského dodavatele a evropské odběratele představovalo mimořádně závažnou újmu.

A jak známo, dlužníci obvykle své věřitele nenávidí a často podniknou i naprosté šílenosti, aby své dluhy nemuseli splácet. Současná situace na Ukrajině je toho důkazem. Aby bylo jasno: chudá a nacionalistická Ukrajina nebojuje za demokracii, jak je nám neustále sugerováno, nýbrž o to, aby se jako nezodpovědný dlužník vymanila z povinnosti zaplatit gigantické dluhy svému věřiteli, jímž je, jak jinak, Rusko. A naivní Západ na tak triviální fígl naletěl.

Miroslav Štrop

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s