Takhle nás reprezentují – morální elity?

Prezident

Miloš Zeman je inteligentní, bystrý politik s mimořádným přehledem. Jestliže z tehdejší funkce premiéra spolurozhodl v roce 1999 o bombardování Jugoslávie bez nejmenšího mandátu OSN, pouze z rozhodnutí generálního tajemníka NATO, měl k tomu jistě (dobrý?) důvod. Nikterak nesoptil, nežádal popohnání toho či onoho šílence před mezinárodní tribunál, nežádal „izolovat“ ani Javiera Solanu, nepřál si „zastavit“ Billa Clintona. Mezinárodní právo bylo zcela pošlapáno a nijaký relevantní odpor to v naší politické reprezentaci vč. premiéra i prezidenta nevzbudilo. (Mimochodem – velmi kreativně pojal tuto akci Velký Humanista Havel. Co se mezinárodního práva týče, vyslovil se takto: „Jugoslávie byla napadena aniž k tomu měla Aliance přímý mandát OSN. Nestalo se tak ale ze svévole či z agresivity nebo z neúcty k mezinárodnímu právu. Stalo se tak naopak z úcty (?!?!) k právu. Ale k právu vyššímu, než je to, které chrání suverenitu států. Totiž z úcty k právům člověka.“ Vida! A kde je mezinárodní právo? Inu – v – nižší úrovni, řekněme.

Po dvaceti letech se (už prezident) Zeman Srbsku omluvil a jeho svědomí se vzneslo do politického blankytu.
V současné době na pozadí tragických událostí na Ukrajině však pan prezident docela soptí, po osmi letech nikým neřešené genocidy Rusů v ukrajinských městech a na Donbase žádá „zastavení“ „šílence“ Putina, jenž tentokrát vzal situaci do vlastních rukou a odpovědnosti. Rusové odštěpeneckých republik jej vítají jako osvoboditele, jejich více než 10 000 obětí (z valné části civilistů včetně stovek dětí) jim dodává aspoň jakousi náplast satisfakce. Náckovské a jiné mezinárodní žoldáctvo, ozbrojené kohorty sadistů, co se ještě nedávno hrdě fotografovali s emblémy a vlajkami divizí SS a s banderovskými vlajkami (ano – i s těmi které jsou až do dnešních dnů bez pozornosti naší policie ke spatření třeba při demonstracích na podporu kyjevského režimu na Václavském náměstí, Karlově mostě apod.) fičí na Západ. Vrahové utíkají do světa „hodnot“, kde už více než 30 let patříme i my. Náš pan prezident dští oheň a síru na prezidenta Putina, porušení mezinárodního práva je skloňováno ve všech pádech. A proč tentokrát nepoužít politický žargon vizionáře Havla i s jeho „vyšším právem“? To by nešlo? Proč?

Nikdo netuší v jakém stavu se dnes nachází svědomí protřelého politického matadora Zemana. Ale nabízí se otázka, zda se dožije (snad ano!) další dvacetileté periody, aby se potom Rusku omluvil, když tentokráte na Donbase zastavilo další volné pokračování Drang nach Osten v pučistické režii a fronta se zase obrací na západ.

Vláda

Copak nám připravila o pár ministerských sesliček rozšířená, naše stále ještě novotou čpící vláda?
Dlouho téměř neviditelný pan premiér Fiala rajtuje ať fakticky, telefonicky či po skypu na mnohačetných konferencích suverénně svou suverenitu demonstrujících státníků z východního křídla EU a NATO, co se vzájemně předhánějí v nenávisti k zemi, díky níž jsou ještě schopni komunikovat (jen ale zřídka, hlavně před volbami) v rodných jazycích. Rusko vyloučit!, vyloučit!, vyloučit! Z Evropské rady, ze Swiftu, z Evropy, ze světa nejlépe! Pak by se dobře plnilo přání jisté Marušky rozené Korbelové, která si již v roli americké ministryně zahraničí na obrazovkách České televize u Oty Černého trpce stěžovala, že je nespravedlivé, když vlastní Rusko tak velké surovinové bohatství a že podle ní by se mělo o toto bohatství „se světem podělit“. Nu, hádejte s kterým světem. A o to jde prvořadě. To je také hlavní důvod investic americké vlády do náckovského puče na Ukrajině, na jeho trpělivém živení a na strkání tupých evropských hlav do konfliktu s Ruskem. Medvěd zaměstnaný na chvíli zaháněním (hlavně) východoevropských mopslíků do jejich ohrádek bude třeba nepozorný a bude pak snadnější mu kus Sibiře uloupnout tak nějak z druhé strany. Že je to šílenost? Je. Ale čí tedy vlastně?
Co tu máme dál. Pan ministr vnitra Rakušan asistuje s nonšalancí bandity při všech možných porušení Ústavy a dalších zákonů prý dosud platných v našem europrotektorátě. S gustem se namáhal s parťákem ze zdravotnictví Válkem protlačit pandemický zákon, jehož platnost je díky neexistující legislativní nouzi více než polemická, ale díky němuž lze snadno potlačit jakékoli nepokoje obyvatelstva, jakákoli legálně svolaná shromáždění či demonstrace pouhou SMS zprávou. To je pokrok! Inu – když mu k tomu žehná sám velký juristický vykladač a šéf Ústavního soudu, jinak starý bolševik Rychetský, tak to se přece podařit musí! Kdopak v Evropě má tak sofistikovaný pendrekový, oficiálně pandemický zákon?

Aby bylo zajištěno dokonalé vymývání mozků občanům, je třeba správně nasměrovat školství, tam usilovně pracuje minstr Gazdík s panem Koudelkou šéfem GIBSu, je třeba ovládnout mediální prostor a taky zamezit konfrontaci dávkovaného „zpravodajství“ zavedením cenzury. Prostě se zakáže zveřejňovat cokoli jiného, než je schválená ideologie. 25.2. 2022 bylo zablokováno prvních 8 alternativních médií, v jednání je minimálně dalších 12. Církevní Index, nacistické ochuzení přijímačů a bolševické rušičky dohromady jsou tak spíše bledým odvarem dnešního šťastného „korektna“.

Ústavní zákon č. 2/1993 Sbírky: čl17 odst 1 – Svoboda slova je zaručena! (Cha, chacháááá…), čl.17 odst. 3 – Cenzura je nepřípustná (Nějaká sranda, tak to se musí legislativně popravit! Pardon, upravit…)

Opozice

Zde jsou prakticky jakékoli postřehy zbytečné. Opozice neexistuje. Byla-li kdy v posledních letech jakási zdánlivá, tak už definitivně zmizela. Pokakala se? Vůbec neexistovala? Spíše to druhé. Ty řízené drobty z úst figurek kolaborantského ANO, KSČM i SPD jsou dnes už průhledné jako křišťál. Velkohubý majitel ANO Babiš, jenž v Bruselu stál v pozoru a podepisoval vazalské akty mírnyx-dýrnyx a doma se holedbal, že to či ono vybojoval? Vážně? To jako sorry lidi, stojíme dnes pevně za vládou!

Soudružka Konečná, co s bruselskou šrajtoflí v kabelce přirovnává Rusko k NATO, že je komunistka? No, s tím platem jistě eurosoudružkou je! Svůj k svému. Vždyť právě za prezidenta Putina vykoplo Rusko elegantně celý SSSR a ten měkce přistál v Bruselu, kde sedí doteď.

Největším zklamáním jsou však slovně hajlující „opozičníci“ z party Tomio Okamury. Pokvikováním ve žlutomodé sněmovně odkývali vše, co jim bylo jen lehoulince naznačeno. Tak to je věru „opozice“.

Zbývají už jen nemnozí stateční z těch, co mají málo peněz a nejsou příliš vidět. Třeba Národní demokracie nebo Aliance národních sil.

Svatopluk Otava

p.s. autor se jde kouknout do krámu po nějakém tom zubním kartáčku. Dokud jsou…